Dnes se podíváme na problematiku válečných Budějovic poněkud jiným pohledem (pozn. podobně bylo již na problematiku nahlíženo zde na webu v článku „Ukazatelé k civilním protileteckým krytům v Českých Budějovicích“ a „Nálet na České Budějovice 24. března 1945 ve vzpomínce pana Kubíčka„. První článek do této oblasti nepatří úplně, neboť nejde přímo o zbytky bojové činnosti. Částečně i v článku „Protektorátní České Budějovice„). Přístup „conflict archeology“ je zaměřen na zkoumání minulých lidských konfliktů. Blízkou odnoží je tzv. „battlefield archeology“. Tento pojem je však lehce zavádějící, neboť v tomto případě je metoda zaměřena spíše na detailní faktický průběh události, než místa konfliktu. Základní historická fakta o konfliktu sice mohou být známa dobře, ovšem tento náhled může přinést daleko podrobnější informace o jeho průběhu i o účastnících.

Pokusíme pojednávat o podobných zbytcích v našem městě – časem zde možná vznikne i malá databáze českobudějovických „battlefield… Zobrazit více →

JUDr. Alois Neuman (1901-1977)

Alois Neuman se narodil dne 12. března 1901 ve Smidarech u Hradce Králové. Byl synem četnického strážmistra a dcery nájemce hostince „Na Radnici“. Měl celých šest sourozenců (dříve ovšem běžná praxe). Za necelý rok po jeho narození se rodiče odstěhovali do Divišova u Benešova a zde absolvoval čtyři třídy obecné školy. Ve věku deseti let byl přijat na reálné gymnázium v Novém Bydžově. Do kvarty bydlel u prarodičů ve Smidarech. Na vyšším gymnáziu bydlel v podnájmu u vdovy po profesoru zdejšího gymnázia paní Vavřínové v Hradčanské ulici čp. 52. Na gymnáziu patřil mezi chudé žáky, a proto musel dávat jiným „kondice“. Odmaturoval v roce 1919. Jeho politická činnost začala již rok před maturitou, kdy vstoupil do Československé strany národně socialistické, které zůstal věrný po celý život. Po maturitě se stal nejprve výpomocným učitelem v Psářích a začátkem února 1920 nastoupil v Brandýse nad… Zobrazit více →

Nemá smysl zde připomínat politické události v ČSSR v roce 1968, o čemž již bylo mnoho napsáno a my se tak můžeme zaměřit jen na události v Českých Budějovicích. Naše město mělo v roce 1968 76.000 obyvatel. V plném proudu byla panelová výstavba, v rámci které, byla dokončena sídliště na Lidické a na Pražském předměstí, kde zmizela stará venkovská zástavba. I jinde se ten rok bouralo – například v místě dnešní Polikliniky Jih. Pražské Jaro zasáhlo i na jih. Padla cenzura, budějovické noviny Jihočeská pravda tlumočily požadavek obyvatelstva, aby byly odstraněny rušičky zahraničních rozhlasů. Znovu byl obnoven Junák a Sokol, vznikly i další nekomunistické organizace. Budějovické ulice se začaly přejmenovávat – např. ze Švermovy ulice se stala ulice T.G. Masaryka. 2. března 1968 na městské konferenci KSČ v tajném (!) hlasování nebyla zvolena celá řada stávajících funkcionářů KSČ do městského výboru KSČ.… Zobrazit více →

Dle tehdejší statistiky měly v roce 1900 Č. Budějovice 39.328 obyvatel, z toho 15.436 Němců, 23.421 Čechů a 471 příslušníků cizích států a národností. V tomto počtu je zahrnuta i C.K. posádka v počtu 2.115 mužů. V roce 1906 se počet obyvatel města odhadoval již na 43.000 osob.

České Budějovice byly roku 1906 sídlem velitelství 38. pěší brigády C.K. armády, jejímž velitelem byl generál-major Oskar Zedník z Zeldeggu. Důstojník generálního štábu brigády byl: Wittes Jan, rytíř z… (?), nadporučík C.K. pěšího pluku č.71. Velitelství brigády sídlilo ve Střelnické ul. Č.8 v přízemí (nyní ul. 28.října). Město hostilo 3 prapory pěšího vojska a čtyři baterie dělostřelectva, dále vojenskou nemocnici a C.K. garnisonní soud. Jednotlivé vojenské jednotky byly rozmístěné v kasárnách, které tehdy nesly názvy: arciknížete Wiléma (po 2.sv.v. Fučíkova), Mariánská (za 1. Republiky Švecovy, později Švermovy), císaře Františka Josefa I. V Radeckého… Zobrazit více →

Díky novinovému článku Miroslava Procházky a knize Příběhy budějovických pomníků  zde můžeme popsat peripetie (a doplnit tak článek Hřbitov sv. Otýlie jako vojenské pohřebiště, místo rituálu i paměti), které předcházely „odhalení“ pomníku padlým v první světové válce na hřbitově sv. Otylie.
————————————————

Důstojný pomník obětem byl v Č. Budějovicích uvažován již před skončením první světové války. Městský výbor o jeho postavení v budoucnu rozhodl již na zasedání z 8. dubna 1916. Na zdejším vojenském oddělení již bylo tou dobou pochováno 164 vojáků, 32 jich zde mělo vlastní hroby (+ mimoto zde leště leželi 3 srbští a 4 ruští vojáci).
Je třeba napsat, že Budějovice dlouho v této pomníkové snaze zaostávaly. Přitom již většina okolních obcí nějakým způsobem památku svých padlých uctila. Ihned po převratu byly sice zahájeny přípravy na výstavbu pomníku na dnešním Senovážném náměstí, ale tyto snahy vyzněly zcela naprázdno. V polovině 20. let se také… Zobrazit více →

Vojenské oddělení

Po začátku 1. světové války byla tato čtvercová, dnes zatravněná plocha navazující na rozptylovou loučku, vyhrazena pro pohřbívání vojenských osob. Jako první sem byl pochován dne 5. 11. 1914 Augustin Karal. Během první sv. války sem bylo uloženo celkem 1051 těl, většinou zemřelí ve zdejší vojenské nemocnici. Ti sem byli ukládáni do pravidelných řad bez rozdílu hodnosti a národnosti.¹ Stejně jako za života vojenský stejnokroj úspěšně smazával sociální rozdíly, tak podobně tomu bylo i po smrti vojáků. V naprosté většině se jednalo o obyčejné příslušníky pěchoty (= infanteristy). Skončila zde rovněž řada válečných zajatců. Každý z hrobů byl původně označen obdélníkovou kamennou deskou s křížkem na znamení rovnosti. V letech 1919 – 1920 sem bylo pochováno několik desítek vojáků zemřelých ve zdejší záložní nemocnici a dále pak vracející se legionáři a členové 2. pluku Stráže svobody, bojujícího na Těšínsku. Během šedesátých a sedmdesátých let 20. století… Zobrazit více →

Obecně se dá říci, že v Českých Budějovicích byly v období první republiky problémy s koupáním vojenských osob velmi časté. Úskalí byla zejména v nemožnosti osvěžení se společně s civilisty (např. kvůli vyzrazení vojenského tajemství apod.) a špatné hygienické situaci. Proto také místní posádkové velitelství poměrně často v tomto ohledu posílalo na radnici urgence k řešení. Obecně bylo plavání pro vojáky důležité i v rámci fyzické přípravy (v boji např. při překonávání vodních toků apod.). Je jasné, že např. „obyčejní kluci z venkova“ byli ve vodě „jako doma“ a ti z města často ani plavat umět nemuseli. V této souvislosti je vhodné připomenout i plavecké závody (a to civilní i vojenské), kterých se vojáci zdejší posádky vcelku hojně zúčastňovali.

Již v květnu 1854 bylo stanoveno místo na pravém břehu Malše (u Malého nebo Velkého jezu ?), které fungovalo i pro civilní osoby. V této souvislosti je nutné připomenout, že právě… Zobrazit více →

15. března 1939 ve 3 hodiny a 55 minut podepsal v Berlíně prezident Česko-Slovenska, rodák z Trhových Svinů Emil Hácha, dokument, kterým „vložil osud českého národa a země do rukou Vůdce Německé říše.“ Stalo se tak po hrubém nátlaku Adolfa Hitlera a jeho pomocníků a po úplném psychickém vyčerpání českého prezidenta. Předchozího dne byl na Slovensku vyhlášen samostatný Slovenský štát. Ve chvíli podpisu berlínského dokumentu čs. vojáci sváděli tvrdé boje s maďarskou armádou na Podkarpatské Rusi, netušíce, že za pár hodin již budou bojovat za neexistující stát a německé armádě zbývaly dvě hodiny do zahájení obsazování Čech a Moravy.

Od ranních hodin vysílal zprávu o obsazení Čech a Moravy Čský rozhlas. V budějovických ulicích panovala nervozita z toho, co přinesou nadcházející okamžiky. Po 7. hodině se do budějovické radnice dostavil starosta Alois Neumann a německý radní Friedrich David mu zde oznámil své jmenování vládním komisařem… Zobrazit více →

Značné množství obyvatel Českých Budějovic a okolních obcí byla v době německé okupace nacisty různě perzekuována. Ti, kteří se aktivně zapojili do odboje proti okupantům, často své vlastenectví zaplatili lety strávenými v koncentračních táborech a často i životem. Stejný osud ale potkal i osoby, které s odbojem neměly nic společného a chtěly tuto temnou kapitolu našich dějin především přežít. Staly se oběťmi různých udání, často smyšlených, nebo krvavé mašinérie stanného práva v době Heydrichiády. Příběh Ludvíka Švába je příběhem člověka, který sice nebyl členem žádné významné odbojové organizace v Protektorátu, ale je krásnou ukázkou toho, jak se obyčejný člověk zapojil do boje proti zlu v rámci svých možností. Přidal se tak k řadám těch, kteří nechtěli jen nečinně stát a čekat stranou, než někdo jiný jim vydobude zpět svobodu.

20. léta

            Ludvík… Zobrazit více →