1939 – 1945

Poslední chvíle hajného Rybáka

15. září 1944 nadporučík Vítězslav Lepařík – velitel západního paravýsadku Glucinium – neprozřetelně vyprávěl svému kolegovi parašutistovi Adolfu Horákovi o svých osudech od vysazení do Protektorátu. Mimochodem o tom, jak mu po seskoku hajný Rybák z hájovny U Červeného kříže u Purkarce zapůjčil obloukovou pilu pro vyproštění padáků uvázlých na stromech. Netušil, že Horák je zrádce a pracuje pro gestapo. O pár dní později byl hajný Josef Rybák i s ženou Terezií zatčen budějovickým gestapem, podroben krutým výslechům a odeslán do Malé pevnosti Terezín. Zde hajný Rybák nalezl smrt. Poslední chvíle jeho života zaznamenal do deníkových zápisků spoluvězeň Bedřich Čurda-Lipavský z Ostravy. Své záznamy v roce 1946 vydal jako knihu „Terezínské katakomby.“ Níže dále jeho zápisky týkající se hajného Rybáka. (o průběhu operace Glucinium v samostatném článku zde)

Neděle 24. září 1944.

Přišel k nám přírůstek z Českých Budějovic – městský… Zobrazit více

Četnická stanice Lišov v letech 1939 – 1945

Po celou dobu okupace velel četnické stanici Lišov vrchní strážmistr František Zajíček. V jeho osobě získal lišovský obvod velmi ráznou a neohroženou osobnost jak bude uvedeno níže. Zatímco v roce 1937 je stanice v Lišově obsazena 3 četníky, již v roce 1940 v Lišově zajišťuje bezpečnostní službu 9 četníků a tři policejní strážníci (patrně obecní policie). Tento počet je dán především tím, že po záboru pohraničí v roce 1938 a odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi zůstalo mnoho personálu četnických stanic nezařazeno a byli umisťováni na vnitrozemské četnické stanice. Dne 15. března 1939 očekávali napjatě lišovští občané příjezd německých okupačních vojsk. Představitelé radnice během dne spálili veškeré dokumenty spojené s mobilizací. Až kolem 22. hodiny přijelo před radnici jedno vozidlo. Německý poddůstojník odebral strážníkům 2 revolvery (jeden se podařilo zachránit) a opět odjel. Záhy po okupaci zbytku republiky narostl hřebínek i lišovským fašistům a dne… Zobrazit více

Významné vojenské návštěvy zámku Hluboká a loveckého zámečku v letech 1941-1945

 Za druhé světové války bylo v loveckém zámečku ve Staré oboře zřízeno rekonvalescenční středisko pro SS. Tak se zámeček často stával místem návštěv různých nacistických a protektorátních pohlavárů, stejně tak i zámek Hluboká. K zámečku existuje z tohoto období kniha návštěv, která bohužel není přístupná a tak vycházíme jen z článku v Jihočeské pravdě z 60. let.

Někteří němečtí prominenti s oblibou zanechali se svým podpisem i různé rýmovačky. Jedním z nejzajímavějších je zápis z roku 1941: „Nechť se SS dobře daří, v tomto domě knížecím. Podpisy: Eigrube, Karl Herman Frank, Böhme.“ Nejzajímavějším je pak zápis z přelomu let 1941-1942: „Po pěkném, veselém, hudby plném, vtipném a dychtivém večeru v „Jeho“ domě, děkujeme hostiteli Böhmovi a domácímu pánu Zimmermannovi co nejsrdečněji. Reinhard Heydrich.“ Následuje zápis o návštěvě Emanuela Moravce a zápis s … Zobrazit více

Kolaboranti z regionu před poválečným Lidovým soudem

Tento článek si rozhodně neklade za cíl zmapovat všechny případy kolaborace a udavačství v době německé okupace v našem regionu, je jen jakousi sondou do této temné problematiky a ukazuje jaké nejrůznější pohnutky vedly mnohé k udávání a spolupráci s nacisty. Výběr osob, které po válce stanuly před Mimořádným lidovým soudem v Českých Budějovicích je náhodný a obsahuje jen ty, o kterých se v letech 1945-1946 zmínil jihočeský deník Jihočeská pravda. U některých ani nevíme k jakému trestu byli odsouzeni, někteří tehdejší novináře zaujali svým příběhem více. Hlubší poznání jednotlivých kauz přinese studium archivu Mimořádného lidového soudu České Budějovice, který v letech 1945-47 soudil 1542 osob, které se provinily kolaborací a válečnými zločiny, z nichž 73 bylo posláno na smrt a 31 k doživotnímu žaláři.

František Kočí – holič z Hluboké, mnohonásobný udavač. Trest smrti.

Jan Honlička – zámečník… Zobrazit více

Poslední kostelecký farář Jan Pour

Do protinacistického odboje se za druhé světové války zapojili na Českobudějovicku lidé nejrůznějších sociálních vrstev, politických názorů a profesí. Perzekucím nacistů neušly osoby, které se provinily odbojem, nebo jen protinacistickým postojem, ani z řad duchovních, ať už katolických či jiných. Jen z Českobudějovické katolické diecéze byly během války zatčeny desítky kněží, z nichž celá řada se již domů nevrátila živa. Z našeho mikroregionu severního Českobudějovicka se mezi perzekuované duchovní zařadil farář z Kostelce u Hluboké nad Vltavou Jan Pour, jehož osud je o to zajímavější, že neušel ani poválečné komunistické perzekuci. Bohužel o této zajímavé osobě nemáme mnoho informací a veškeré zmínky v literatuře a jiných pramenech jsou velmi strohé.

Jan Pour se narodil 7. ledna 1892 v Modré Hůrce. Roku 1937 odešel do důchodu kostelecký farář Tomáš Kyzour, který zde sloužil celých 30 let. V roce 1938 na jeho místo nastupuje… Zobrazit více

Útoky hloubkařů v severním Českobudějovicku

Blížící se konec války byl na přelomu let 1944-1945 oznamován nejen častými přelety spojeneckých bombardovacích svazů, ale především útoky spojeneckých stíhačů – hloubkařů, kteří vyhledávali v terénu především železniční cíle – lokomotivy nákladních i osobních vlaků, ale také drážních zařízení – telegrafní vedení, výhybky… Od února 1945 jižní Čechy byly svědky stále častějších útoků hloubkařů, protože se začala uskutečňovat operace „Clarion“, jejíž cílem bylo rozvrátit železniční síť v Německu a okupované Evropě a dokončit zničení německého petrochemického a zbrojního průmyslu. Plán byl vypracován proto, aby bylo vyhověno naléhání sovětského vojenského velení, které potřebovalo omezit přesuny německých vojenských transportů na východní frontu. Do operace bylo zapojeno 7.000 amerických a britských strojů včetně bombardérů.

Hloubkařům české obyvatelstvo přezdívalo také kotláři podle způsobu ničení lokomotiv – prostřelením kotle. Většinou kotlář varoval obsluhu vlaku jedním nebo dvěma přelety kolem vlaku, aby měla dostatek času uprchnout. Nebylo tomu tak ale vždy. Útočili z… Zobrazit více

RAD tábor na Dobré Vodě u ČB

RAD – Reichsarbeitsdienst (Říšská pracovní služba) byla německá polovojenská organizace, která zprvu sloužila ke snížení nezaměstnanosti. 26.6.1935 byla v Německu vyhlášena všeobecná povinnost k pracovní službě pro mužskou a ženskou mládež od 18ti do 22ti let na půl roku. Pro muže znamenala služba v RAD přechod mezi školou a armádou, po půl roce služby v RAD přecházeli do služby ve Wehrmachtu. Zprvu znamenalo zřízení RAD relativně dobrou myšlenku – mladí lidé nejrůznějšího sociálního původu si vyzkouší pořádnou práci, ať už se po té budou živit čímkoliv (záhy ale přišla válka a další stanicí tak byla služba v armádě), avšak RAD byla zcela v rukou ideologie nacistů.

Jeden z mnoha pracovních táborů RAD se nalézal také nedaleko Českých Budějovic na Dobré Vodě. Již v roce 1939 po zřízení protektorátu, založili si dobrovodští Němci spolek bývalých vojáků „Kriegskamaradenschafts bund“, v jehož čele stál… Zobrazit více

Incidenty US Army v jižních Čechách a na Šumavě

Tento článek nechce nijak znevažovat podíl americké armády na osvobození naší vlasti. 40 let u nás byla glorifikována Rudá armáda, zatímco podíl na osvobození ČSR západními armádami byl zlehčován, zamlčován a západní vojáci byli prezentováni jen v negativním duchu. Vrcholem bylo vydávání knih typu „Američané v západních Čechách v roce 1945“ autorů Karla Bartoška a Karla Pichlíka (oba jsou dnes uznávanými historiky a Bartošek spoluautorem knihy Černá kniha komunismu), která popisovala nejrůznější smyšlené zločiny proti českému lidu a vše doplňovala názornými karikaturami[1]. Po roce 1989 se často děje to samé, jen naopak. Při tom nikdo nikdy nebyl a nebude dokonalý a historie rozhodně nebyla černobílá. Mnoho válečných zločinů bylo zdokumentováno na německé a ruské straně, mnohých i když třeba v menší míře se dopouštěly i západní armády a to i na našem území. V době kdy se někteří badatelé předhánějí v odhalování… Zobrazit více

Francouzští zajatci v Levínském mlýně

Druhá světová válka přivedla i na naše území velké množství válečných zajatců, kteří zde byli většinou nasazeni na nejrůznější práce. S nekončící válkou narůstala stále více potřeba nahrazovat pracovní síly, které v podobě německých mužů musely nastoupit na frontu. Zajatci byli nasazováni především do německy mluvících oblastí,  kde nebylo tak velké riziko, že by zdejší obyvatelstvo poskytovalo zajatcům jakoukoliv pomoc, nebo jim snad pomáhalo k útěkům. Jen v období let 1943 – 1944 vykazovaly zprávy SD na sudetském území 69 560 zajatců, z nichž 20 091 bylo francouzské národnosti. Životní podmínky zajatců západoevropských národností byly nesrovnatelně lepší, než v táborech polských a ruských zajatců. Francouzští zajatci nesměli být zprvu střeženi ve skupinách menších než 50 osob. Kolaborantská politika vichystické části Francie ale způsobila určité uvolnění. Podle nařízení OKW z 1. listopadu 1941 se měla zmírnit tvrdost k francouzským zajatcům,… Zobrazit více

2. divize ROA v jižních Čechách

cl_rukavovy_znak_prislusn_ci_ruske_osvobozenecke_armady_serial__denik_clanek_hpZačátek května 1945 zastihl na území protektorátu Čechy a Morava 1. a 2. divizi ROA (ruské osvobozenecké armády) generála Vlasova. Zatímco „Buňačenkova“ 1. divize je spojena s prostorem středních Čech, kde významně podpořila pražské povstání, při kterém padlo v boji s okupanty asi 300 jejích příslušníků, 2. „Zverevova“ divize se tou dobou nacházela na jihu Čech. 1. divize měla již na jaře 1945 bojové zkušenosti z východní fronty na Odře, odkud jí její velitelé, navzdory rozkazům německého velení, stáhli. 2. divize tou dobou dlela ve výcvikovém táboře v Heubergu a Münsingenu, kde se formovala, její morálka a vyzbrojení bylo slabší. 20. dubna 1945 2. divize opustila na rozkaz OKW tento prostor a vydala se na cestu do Lince. Německé velení mělo v úmyslu umístit divizi na obranné postavení na Vltavě proti Rudé armádě (RA), což ale velitelé divize nevěděli. Ti žili v domnění, že z Lince budou přesunuti do Riedu,… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist