Krátce po vzniku Československa se na našem venkově začíná více rozmáhat mechanizace, ať v podobě parních mlátiček či parních pil ale i automobilů. S tímto pokrokem jsou i spojené nehody, které zavinily mnohdy končily smrtí nebo zmrzačením na celý život. Za těmito nehodami stojí nepozornost, vyčerpáním, absence bezpečnostních opatření ale hlavně nepoučený personál. Předkládáme Vám vybrané nehody a neštěstí, ke kterým v Ševětíně došlo v období I. republiky.

Dne 21.srpna.1932 vyžádal si „Žár“ ( rybník Žďárský) smutnou oběť, 27 letého dělníka z lomu, rodem Maďara ze Slovenska.

Smutnou událostí ve vesnici byla i tragická smrt vrchního strážmistra V.Straky. Zemřel dne 18. dubna. 1932 na silnici pod hřbitovem autobusem p. Picky z Dol. Bukovska s kola.( nedaleko dnešních zahrádek)

Dne 19. září 1932 odpoledne shořel stoh slámy na trávníku p. Čapka, zapálen dětmi věku předškolního.

Dne 26. května 1933 nouzově přistál vojenský dvouplošník, jemuž motor vypověděl službu. Snesl se pod… Zobrazit více →

Ve 30. letech vycházel v ČSR časopis „Četnické humoresky“, ve kterém byly uveřejňovány různé příhody a historky z četnické služby. Z těchto materiálů, z archiválií a osobních vzpomínek bývalých četníků, vychází spisovatel Michal Dlouhý ve své knize „Četnické čtyřlístky“, ze které zde zveřejňujeme příběh vrchního strážmistra Portycha z Purkarce, jako ukázku obyčejných lidských problémů, které museli naši dědové řešit i před osmdesáti lety. Vrchní strážmistr Portych vyprávěl tuto příhodu svým kolegům, při zkušebních střelbách na budějovické vojenské střelnici koncem 30. let.

Pan vrchní Portych vyndal ze služební brašny makové buchty, které jemu, starému mládenci, upekla staniční kuchařka. Purkarecký staniční velitel byl široko daleko znám svým vyhraněným názorem na ženy a tím, že nehodlal svoji staromládeneckou svobodu žádné z nich obětovat. Na potvrzení správnosti své životní filozofie, spočívající v zásadním odmítání žen, vyprávěl případ z nedávné doby svědčící o falešnosti ženského pohlaví.

Na vrchního strážmistra Portycha se na jaře roku… Zobrazit více →

V první třetině 20. století zažívala aviatika bouřlivý rozvoj. Nejinak tomu bylo i v tehdejší ČSR. Naši piloti byli ve světě pojmem, vyhrávali poté mezinárodní letecké závody. Je ovšem pravda, že to bývali většinou piloti vojenští, speciálně vycvičení.
Za technický rozvoj se ale často platilo životy. Tehdejší nehody bývaly velmi často díky tehdejší konstrukci letadel smrtelné. Před vznikem českobudějovického letiště v Plané tak mohli místní nadšenečtí aviatici létat pouze několik týdnů po žních a to jen když majitelé pozemků dovolili. Na vojenském cvičišti ve Čtyřech Dvorech se v letních měsících pravidelně objevovali vojenští letci, kteří se zde účastnili každoročního vojenského cvičení.

Prolog
Letadlo se vzneslo kolem 8:00 za jemného mrholení z letiště ve Čtyřech Dvorech a ve vzduchu pobylo přibližně 60 minut. Podle článku p. Chmelíka začalo pršet již den předtím a pršelo ještě kolem 7. ranní dotyčného dne. Možná již před vzletem měli naši letci obavy z navigace a… Zobrazit více →

 Mobilizace v Dolní Bukovsku roku 1914

První válečné nebezpečí v roce 1908 při anexi Bosny-Hercegoviny bylo včas zažehnáno, takže nemělo žádných následků, jen několik vojáků v činné službě bylo déle podrženo ve službě vojenské, např. Fr. Chlaň, č.154

Proto se doufalo se, že i v roce 1914 bude válka odvrácena, když neurčité zprávy o mobilizaci prosakovaly již v sobotu 25.července a v neděli 26.července 1914 jako důsledek zavraždění následníka trůnu Ferdinanda d´Este a jeho manželky v Sarajevu 28.června 1914.

Naděje zklamaly. O půl dvanácté přišel na obecní úřad telegram, který městský tajemník Stanislav Handlovský přečetl před radnicí, jehož znění bylo: “Mobilizace do 39 let – očekávat další zprávy od zvláštního posla – přečíst instrukce!“

Odpoledne bylo mnoho debat a s nedočkavostí byla očekávaná pošta, která přijela o půl čtvrté odpoledne. Postilión Josef Štogl přinesl zprávu, že je částečná mobilizace několika armádních… Zobrazit více →

 Při dopravě dříví z lesních porostů důležitou roli hrála lesní železnice, která nechyběla ani na jihu Čech. Zde také schwarzenberská lesní správa rozhodla o vybudování úzkorozchodné železnice jak na Šumavě, tak i ve vnitrozemí. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo zabránit znehodnocení dřevní hmoty po likvidaci rozsáhlých kalamit a dříví urychleně dopravit z lesních porostů k následnému zpracování. Období staveb těchto lokálních kratších tratí spadá do období první světové války a počátků existence Československa. Lesní železnice na jihu Čech patří dnes již jen historii.

Zmínku si zaslouží i lesní železnice, postavená v roce 1916 v lesích revíru Velechvín, která zajišťovala dopravu dřevní hmoty, získané zpracováním větrné kalamity převážně z lesních oddělení 51, 52, 53, 54 v tzv. „Kubíčkovo jitře“ tehdejšího Bezpalcova hájemství. Větrná smršť tenkrát zničila přibližně 50 ha nejkrásnějších lesních porostů.

Tato lesní dražka měla dvě trasy, obě ukončené na skladě u ševětínského nádraží.… Zobrazit více →

 Období meziválečné bylo plné leteckých tragédií a nevyhnulo se ani našemu regionu o jednom z nich vypráví kronika obce Tuchonice:

Dne 3. dubna ( 1934) při ostré střelbě z letounu událo se letecké neštěstí. Letoun při náletu na cíl přišel do vývrtky, dopadl k zemi, pilot vojín František Strnad syn správce lihovaru ve Bzí, byl ihned mrtev, pozorovatel svob. Punčochář byl smrtelně zraněn. Strnad byl převezen do Bzí a s vojenskými poctami za účasti vojenského oddílu čestného a hudby vojenské deputace vojenské od pluku leteckého Č I. T.G.Masaryka pohřben dne 6. dubna na hřbitově modrohůreckém za účasti obecenstva vsi.

Hrob vojína Strnada je dodnes dochován na hřbitově v Modré Hůrce a je opečováván.

Na náhrobku je fotografie vojína Strnada ve vojenské čepici a pod ní umístěné texty:

František Strnad

Pilot – letec

24.1.1913  –  3.4.1934

Poznání – loučení – vzpomínka toť život lidský.

Rod Strnadů a Volfů.… Zobrazit více →