Úvod
Vítáme Vás na našich stránkách zabývající se historií mikroregionu, který jsme si sami vymysleli a vytyčili. Nedrží se žádných geografických hranic, vodotečí ani etnograficky rozdílných míst. Slouží pouze zájemcům o historii podle nás opomíjeného regionu.
Pokud máte nějaké připomínky, náměty, či chcete okomentovat uveřejněné články, napište nám prosím do návštěvní knihy. Tyto stránky se budou postupně rozšiřovat, tak aby uspokojily každého badatele našeho regionu…
Veškeré materiály na těchto webových stránkách podléhají autorskému právu autorů článků. Je zakázáno jakoukoli část jakkoli reprodukovat kromě kopií pro vlastní potřebu a kopií pro třetí stranu s uvedením zdroje (nikoli ale pro komerční využití).
Vyzýváme zájemce o historii, historiky a amatérské badatele z regionu severního Českobudějovicka, kteří by byli ochotni podílet se na tvorbě těchto stránek, nechť se laskavě ozvou na tento e-mail: severniceskobudejovicko@seznam.cz
Nabízíme v rámci sledovaného mikroregionu spolupráci s obecními úřady, občanskými sdruženími a dalšími subjekty ohledně výměny webových odkazů, pomoci s tvorbou historických článků na obecní webové stránky, do zpravodajů a vlastivědných publikací, dále pomoc s návrhy naučných stezek, vlastivědnými přednáškami a podobně.
Stránky byly založeny 28.8.2010.
Přehled připravovaných článků: kronikáři a archeologie, Osud kolaborantů v severním Českobudějovicku, Vzpomínky na rok 1968, očima dětí, architektonické památky a jejich historie:kovárny, mlýny, staré hostince, řemesla našich předků.
Připravujeme sérii článků o akci Kulak a vzniku JZD, proto hledáme pamětníky, znáte-li někoho kdo by se s námi podělil o svůj příběh, fotografie či dokumenty neváhejte nás kontaktovat na mailové adrese: hieke.katka@seznam.cz.
Výzva: Obracíme se na naše čtenáře s prosbou, v poslední době se zaměřujeme na opravy stávajících a obnovu zaniklých křížů.Máte – li nějaký vyřazený kříž doma, můžete nám jej věnovat. Poslouží dobré věci a naše krajina bude mít ráz takový jako před 50. lety.
Jeśli zależy Ci na bezpieczeństwie i chcesz mieć pewność, że wybierasz najlepsze kasyno online, warto odwiedzić stronę https://casinotop.pl/, to wiarygodny ranking kasyn, który przygotowany został przez ekspertów z branży hazardowej. Na stronie znajdziesz pełną listę kasyn dostępnych w Polsce, które oferują tylko bezpieczne i zaufane platformy do gry. Casinotop.pl pomaga także znaleźć kasyna z najlepszymi bonusami i darmowymi spinami, co stanowi świetną okazję na rozpoczęcie przygody z hazardem online. Warto zwrócić uwagę na recenzje i opinie innych graczy, które mogą pomóc w podjęciu decyzji, które kasyno wybrać.
Pamiętaj jednak, że hazard powinien być traktowany jako forma rozrywki, a nie sposób na szybkie zarobki. Warto ustalić limity wydatków i czasu spędzanego na grze, aby uniknąć nadmiernego zaangażowania. Wybierając odpowiedzialnie, kasyna online mogą stać się świetną zabawą i okazją do wygrania atrakcyjnych nagród. Ważne jest, aby grać w kasynach, które oferują sprawdzoną jakość oraz odpowiednie zabezpieczenia dla graczy, co pozwala cieszyć się grą bez obaw o bezpieczeństwo.
Nejnovější příspěvky
Pověsti z Hluboké nad Vltavou a okolí
Hlubocké krávy
Tato událost zařazená mezi pověsti vlastně ani pověstí není, pokud ovšem uvěříme slovům českobudějovických kronikářů. K roku 1420 totiž zaznamenali, že „na nedalekém hradě Hluboké porodila kráva stvůru podobnou člověku, která po narození ještě jistou dobu žila.“ Zpráva je možná totožná s tou následující, kterou ovšem její řadí do roku 1522: „V tomto roce na Hluboké porodila kráva tele podobné mnichovi“. Případ vypadá nadmíru záhadně. Je však možné českobudějovickým kronikářům stoprocentně věřit?
Samaritánka
Hluboká , jak známo, velmi trpěla častými povodněmi. S každým vzedmutím vltavské hladiny se zdejší studně naplnily kalnou, špinavou vodoum která zapříčinila šíření různých chorob. Brzy ale přišli lidé na to, že jeden jediný pramen široko daleko zůstává vždy neporušen. Prameni, jenž vyvěral ze svahu za Hamrem, se proto začalo říkat „Dobrá voda“ a později tu kdosi, prý sám Ondřej Ungnad ze Suneku (majitel zámku Hluboká v letech 1534 – 1551 – pozn. autorka), postavil kapličku „Samaritánku“. Hlubočané sem v čase povodní, ale i jindy s důvěrou přicházeli a vyprávělo se, že kdo pil z vlastní zakalené studně, umřel, kdo však pil ze „Samaritánky“, uzdravil se. Jisté je, že zdejší voda se těšila zvlášť dobré pověsti a pamětníci na „Samaritánku“ vzpomínají s povděkem dodnes, třebaže již čtyřicet let nestojí. (toto je stav k roku 1997, kdy byla vydána publikace, z níž pověsti pocházejí – pozn. Autorka)
Kampanova díra
Staré, záhadami opředené, důlní dílo podněcovalo vždy lidskou fantasii. Dokonce odborníci neměli donedávna v této otázce jasno a nevěděli přesně, zda se nejedná o pouhý přírodní výtvor. Hlubočtí, kteří se většinou dovnitř báli vstoupit, viděli v díře tajnou podzemní chodbu vedoucí až na Karlův hrádek. Vyprávělo se, že je plná jedovatých hadů.
Ohnivý myslivec.
Pytlákům v hlubockých lesích býval kdysi postrachem nesmlouvavý hajný, jehož vysokou hubenou postavu doplňovala rozčepýřená vousiska. Nebáli se ho však jen pytláci, nýbrž i prostí lidé, kterým nedovolil odnést si z lesa suché větvičky, ba ani houbu. Není proto divu, že když za prudké bouřky našel smrt pod kmenem padající jedle, nikdo pro něj neuronil ani slzu. Pokoj však nenastal. Myslivec se vracel na tento svět zahalen plameny, běhal po lese a nenadále se zjevoval lidem. Některé vyděsil, jiným všek naopak pomohl, jako by snad chtěl odčinit dávné křivdy. Přítrž jeho strašení udělal tweprve jeden starý výměnkář, který, byv ohnivým myslivcem k smrti vyplašen, vykřikl: „Spas, Bože, mne i jeho!“ Plameny pohasly, myslivec se proměnil v bílou holubičku a odletěl směrem vzhůru, až zmizel starému výměnkáři z očí. Od té doby ho už nikdy nikdo nespatřil.
Čertova brázda
Za vrchního správce de Bossiho, který stál v čele úřadu, v roce 1760 na čas přeneseného z Krumlova na Hlubokou, nežilo se poddaným na panství věru lehce. Všemocný správce, johož neobvyklé jméno lidé komolili na Nebosý či Tubosý, cítil se skutečně neomezeným pánem a vrchnost byla daleko, aby mu napravila hlavu. Není divu, že se začalo šuškat cosi o de Bossiho spolčení s ďáblem. Jak už to v pověstech chodí, nenašel krutý vrchní po smrti klid. Ďábel jej zapřáhl do svého spřežení a vyoral s ním hlibokou strouhu. Ještě dlouhu ji Hlubočtí ve Staré oboře ukazovali a říkali jí „Čertova brázda“.
Zkamenělé stádo
Na Hluboké žil kdysi dávno pastýř, který měl od rána do večera plná ústa nepěkných nadávak a neminula snad ani hodina, aby z nich nevypustil aspoň kopu kleteb. Dobrí lidé ho varovali před božím trestem, ale on nedbal a jejich slovům se jen smál. Až jednoho dne, když opakovaně vzal boží jméno nadarmo, proklel sebe i celý svět, stihl ho trest přímo z nebes. Pastýř i se svým stádem se na místě proměnil v kámen. Ještě dlouho potom říkali Hlubočtí velkým balvanům na oné louce „Zkamenělé stádo“.
Děti rytíře Býšovce
V roce 1680, když v celém kraji krutě řádil mor, nevyhnulo se neštěstí ani rodině rytíře Býšovce. Jeho dvě děti se nakazily a zakrátko zemřely. Protože oběti morové epidemie nesměly být pochovávány na purkareckém hřbitově, nezbylo žalem a zármutkem zrkoušenému Býšovci než zakopat jejich mrtvolky v lese poblíž potoka „Rachačka“. Na onom místě pak zdvihl kapli a nechalji zasvětit protimorové patronce svaté Rozálii. Protože tehdy a nejednou i v pozdějších dobách mřelo mnoho lidí na mor, chodili sem nemocní prosit svatou o uzdravení. Tak povstaly poutě do „Rachaček“ u Purkarce.
Jelení skok
Na skále nad Vltavou naproti Karlovu hrádku spatříme vztyčený kříž. Nechala ho tu podle pověsti postavit rodina rytíře, který sem kdysi zabloudil při lovu. Statný jelen, jehož lovec štval, se zde vrhnul z výšky do řeky a plaval pryč. Rozzuřený rytíř po něm dále střílel a zasáhl ho. Porušil tím jednu z nejdůležitějších loveckých zásad, že totiž se má ponechat život zvířeti, které se zachránilo neobvyklým způsobem. Navíc střílel ve zlosti, a to je také v rozporu s loveckou morálkou.
Tajemný myslivec
Jednou vyšly čtyři staré ženy z Purkarce do lesa, aby si do nůší nasbíraly něco dříví na otop. Sotva dorazily mezi rvní stromy, kde se vzal, tu se vzal, stál před nimi švarný panský myslivec. Tetky se ulekly, uctivě pozdravily a prosily: „Jsme chudé, dovolte nám odnést si několik větviček. Vám neubude.“ Myslivec se jen usmál a pokynul stařenkám, aby ho následovaly. Zavedl je ke skále, v níž se tmavěl vchod do jeskyně. Společně vstoupili dovnitř a tu ženy užasly nad krásou drahžch látek, lákaly je láhve vzácných moků, zvěřina a nepřeberné množství dalších mlsot. „Vezměte si, co chcete, ale jen tolik, kolik stačíte spotřebovat, nic víc!“ řekl myslivec a zmizel. Tři z žen neváhaly a začaly si plnit nůše. Jedna brala vzácné látky, druhá nápoje a třetí pochoutky. Jen čtvrtá naplnila svou nůši suchým listím, mechem, větvičkami a starými kostmi. Ostatní se jí smály, jak je hloupá a co že s tím bude dělat. „Inu“, povídá ona ve své skromnosti, „listím a mechem podestelu v zimě koze, suchými větvičkami zatopím a kosti prodám hadráři. Snad dostanu nějaký krejcar, abych mohla koupit sůl a nějaké věci do domícnosti.“ Sotva ženy vyšly z jeskyně, skála se za nimi zavřela. Jaké bylo překvapení skromné babky, když doma vysypala obsah nůše a namísto listí zacinkaly zlaťáky, místo větviček stříbrné proutky a místo kostí drahokamy. „Co já si počnu s takovým bohatstvím?“ nevěděla si rady a běžela za panem farářem. Na jeho radu potom podporovala vdovy, sirotky, chudé i trpící, kostely a kláštery. A jak dopadly zbylé tři ženy? Protože neuposlechly myslivcovo varování, sežrali jim drahé látky moli, láhve mrazem popukaly a jídlo se zkazilo.
Žižkův dub u Němčic
Na křižovatce cest před němčickým dvorem u Líšnice stojí mohutný, prastarý dub. Říká se, že pod ním během válečného tažení usedl husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova, aby v jeho stínu poobědval. Dubu od té doby náleží mezi lidem zvláštní úcta a označení „Žižkův“.
Zánik Hrozňovic
Vypráví se, že Hrozňovice, jak se dosud postaru říká Hroznějovicím, stávaly dříve o něco níž směrem k Vltavě. Za třicetileté války prý však byly zpustošeny vojskem. Lidé ze vsi, kteří přežili, sebrali zbylý dobytek a všechny své cennosti a usadili se na místě dnešních Hroznějovic.
O založení Drahotěšic
Bylo nebylo za pohanských časů, šel lesem Slovan z kmene Dúdlebů Drahotěch uctít hroby svých předků na vrch zvaný již tehdy Baba. Na nejvyšším místě nad mohylami stála svatyně Jarovíta, boha jara, hojnosti a plodnosti. Uprostřed svatého hájku obehnaného do kruhu palisádou s otesaných dubových kůlů stál žrec, pohanský kněz. Drahotěch k němu přistoupil a požádal jej o vykonání oběti. Žrec obětoval černou slepici a její krev vypil. Když požadoval žrec zaplacení, Drahotěch neměl. Cestou sem totiž vytratil celou svou hotovost. Žrec se rozhněval a vypudil Drahotěcha ze svatyně. Ten se ubíral cestou k domovu, když tu najednou uslyšel tleskot dlaní. To na něj žrec poštval duchy jeho předků. Drahotěch se dal na útěk a přitom se modlil k černobohu o pomoc a jako oběť se pořezal svým nožem do dlaně. Jak držel nůž v dlani, zjevil se před ním Černoboh v podobě divokého kance a vyzval Drahotěcha, aby si… Zobrazit více
O půlnoci do márnice nelez!
Je tomu již dlouho, kdy se v ševětínské hospodě potkali dva sousedé, takové veselé kopy. Seděli u jednoho stolu, ale dokázali bavit celou hospodu. Když již veškerá zábava začala upadat, přišla řeč na strašidla a bubáky a další duchařinu. Když se vyčerpali pověstmi, začali se jeden na druhého vytahovat a tak nakonec v jednom z nich uzrál plán, že půjdou oba na hřbitov, vlezou do márnice a sednou si na úmrlčí stůl…Ten, který na něm vydrží sedět nejdéle, tomu zaplatí útratu v hospodě ten druhý. Jakmile toto dořekli, v celé hospodě bylo najednou takové ticho, že bylo slyšet i běhání myší pod stolem. Jak vymyšleno, tak ujednáno, hostinský stvrdil sázku a naši dva sousedé se sněhem vydali k místnímu hřbitovu. Tehdy Ševětín nebyl tak velký, jako dnes, a proto, když míjeli Starou poštu a chudobinec, byli již za vsí a odvaha je začala opouštět. Ale útrata byla značná a… Zobrazit více
Není radno chodit přes Zahájený v noci sám
Před dlouhými lety se vracel mladý student od své milé z Budějc do Ševětína. Když procházel Vitínem, bylo okolo půlnoci. Věděl, že ve vsi je výtečná hospoda s výjimečným pivem a proto si usmyslel, že za ušetřené penízky si užije trochu pití. Jakmile však vstoupil do hostince, okamžitě jej místní hospodáři vzali ke svému stolu a musel s nimi debatovat o novinkách ve světě. Bylo již kolem třetí hodiny ranní, když hostinská všechny muže vyprovodila z hospody a každý se rozešel domů. Najednou student osaměl na zimní návsi. Domů to měl ještě vcelku daleko. Zachumlal se do šály a na křižovatce u Sýkorů hostince se rozhodoval kudy půjde domů. U Sýkorů, kolem Prühnerova kříže a dále přes Zahájený a nebo přímou cestou po pražské silnici. Po pražské silnici to bylo delší, ale zafoukal ledový vítr a bylo rozhodnuto, jeho cesta povede přes Zahájený. O celým Zahájeným se vždy vyprávěly hrůzostrašné… Zobrazit více
Noc na vrchu Vávra
Je to již drahně let, co se udál tento příběh. Bylo to mezi světovýmiválkami, kdy se i u nás začal provozovat nový sport – tramping. Mnohomladých lidí vyráželo každý víkend ven do přírody, poznávat neznámédálky. Také v Českých Budějovicích v té době byla v posledním ročníkureálného gymnásia tříčlená parta kamarádů, kteří takto často vyráželisplout na loďkách řeku Vltavu, nebo jen pěšmo do lesů, kde trávili noci utáboráků a zvuku kytar. V čase našeho příběhu bylo jaro a chlapci sedomluvili strávit jeden pěkný slunečný víkend v přírodě severně odČeských Budějovic. Vyrazili s tornami na zádech směrem k rozlehlémuMojskému lesu a Velechvínskému polesí. Potulovali se krajinou,zastavovali se u modrých vod rybníků a zelených luk, které již pomalu alejistě začínaly kvést. Slunce již zapadlo, když prošli vsí Jelmo a vstoupilido tmavého lesa. Měli již v nohou dosti kilometrů na to aby se začalipoohlížet po vhodném… Zobrazit více
Nepoctivý zedník hrobníkem
Před mnoha lety žil v Ševětíně muž neslavné pověsti, budeme mu říkat třeba Kuba. Živil se jako zedník, ale místo zednické lžíce častěji držel mariášové karty a podle toho jeho život vypadal. Zprvu hrával karty jednou za týden, později dvakrát týdně a později každý den. Jeho nálada byla právě taková, jaká byla jeho úspěšnost ve hře. V noci, po návratu domů, si pak vyléval zlost na svých dětech a manželce.
Když se poněkolikáté vrátil domů opilý a bez peněž,vzbudil děti a poslal je žebrat po vsi. Když se vrátili s několika málo grošíky, které jim dali soucitní lidé, tak je zbil. Nazítří přišel otec jeho ženy, pro kterého noční žebrota byla onou poslední kapkou trpělivosti a i s dětmi ji vzal pod svojí střechu. Zedník Kuba však nehledal vinu na správném místě a dál pokračoval ve svém životním stylu.
Jednoho dne však při kartách prohrál svůj domek…Tímto se stal… Zobrazit více
O hajném a kanci
Mladší myslivci tento příběh již neznají, někteří jej snad zaslechli po poslední leči, jiní jej snad i zažili. Tento příběh se udál na rozhraní dvou honiteb, ševětínské a vitínské. Zde dva mladí myslivci vyšli ze vsi na kance. Jelikož zrovna vrcholily žně a pole byla větším dílem posečená, byla to vcelku snadná práce. Právě když zacházelo žhavé slunko za vrchol Baby a příjemně osvěžující vlhkost sedala na strniště, na kraji malého lesíka, se objevil kňour. Nebyl to však kňour jen tak ledajaký, podobný byl snad větší krávě. Černé štětiny byly obaleny listím a větvičkami a žhavé oči jen dokreslovaly pravý obraz pána lesa, kterým tento divočák právem byl. První z myslivců nelenil, sejmul z rámě pušku a ihned zacílil. Rána padla dříve, než se divočák stačil pohnout a hned se skácel k zemi jako podťatý. Oba myslivci se k zvířeti jen opatrně přibližovali, jakoby nechtěli uvěřit, že je skutečně mrtvý.… Zobrazit více
Propadlá tvrz v Radonicích
Na půl cesty mezi Veselím nad Lužnicí a Českými Budějovicemi leží jenmalý kousek od hlavní silnice malá víska Radonice. Kdysi, ještě v doběPřemyslovců, stávala tady jako ve většině jihočeských vesnic nevelkázemanská tvrz. Ačkoliv obklopen panstvími mnohem bohatších velmožůrožmberských, vedl si vladycký rod velice dobře ve svém hospodářství a isedláci pracující na panském neměli mnoho důvodů ke stížnostem. Totrvalo po několik generací a zemanská tvrz se pomalu, ale jistě stávalatrnem v oku pánům z Růže i královským měšťanům v Budějovicích. Tibáli se však přece jen přímo svého souseda napadnout a jen občas nechalimu pole vypálit či kus lesa potajmu pokácet, aby utrpěl nějakou škodu. Atak přes tyto rozmíšky zemanská tvrz nadále bohatla a její majitel začalzvolna přemýšlet o tom, že by namísto tvrze hrádek vystavěl, aby lépeodolával okolním závistivcům. Leč, nebylo mu přáno záměr uskutečnit aon, podlehnuv horké nemoci, odešel na věčnost.
Radonické panství po něm převzal nejstarší syn, který se… Zobrazit více
Další zázrak „U Křísů“
Je to neuvěřitelné, ale před pár lety se stala věc, která je jen těžko pochopitelná. Není to pověst ani báchorka, ale čistá skutečnost.
“U Křísů“. To je pojem, se kterým se můžeme setkat v mnoha pověstech spojených s Dolním Bukovskem. Na světě není snad místo, ke kterému by se vázalo tolik pověstí a zajímavých historek, jako právě k tomuto malebnému domku, stojícímu přímo naproti kostelu. Tyto pověsti měly spíše pohádkový charakter. Uvedu příklad: Poklad, který hlídá strašlivý pes nebo o statečné děvečce, která se vydala na hřbitov vyhrabat pozůstatky zemřelého. Jsou to klasické pověsti, kterými se krátily dlouhé zimní večery a po kterých spousta malých dětí nemohla zamhouřit oči. Je to opravdu zajímavé kolik podobných historek se traduje k tomuto místu. Určitě to není náhoda. Jen si představme polohu. Dům leží přímo před vstupními dveřmi bukovského kostela. Ještě na konci 18. století byl tento kostel obehnán… Zobrazit více
Smrt mlynáře Chrta u Ponědraže
Na Zlaté stoce a docela blízko u vsi Ponědrážku je schován v lese starý mlýn. Stojí tam o samotě jako starý poustevník. „Hamerník“ se tam také od let říká. Nad tím mlýnem vládl pan otec Chrt. Žil tam klidně a bohabojně, od světa odříznut a jen pro svůj mlýn. Poněvadž uměl hospodařit, měl dost peněz. Ale peníze mu byly, jako tolika lidem před ním a po něm osudné. Přišli za ním jednou tři chlapi. Každý jako hora a všem hleděly nekalé úmysly z očí. Aby prý se pan otec obtěžoval a ukázal jim cestu k Veselí, Venku je prý tma jako v ranci a oni zbloudili. Mlynáři to bylo trochu divné, ale řekl si, že může se to stát, že člověk zabloudí v tmavé noci, když dobře nezná krajinu a to, že mi v půlnoci vzbudili, to jim odpustím. Šel. Vedl je zahradou. Podél zahrady se táhla cesta do Veselí.… Zobrazit více
Nejnovější komentáře