Úvod

Vítáme Vás na našich stránkách zabývající se historií mikroregionu, který jsme si sami vymysleli a vytyčili. Nedrží se žádných geografických hranic, vodotečí ani etnograficky rozdílných míst. Slouží pouze zájemcům o historii podle nás opomíjeného regionu.

Pokud máte nějaké připomínky, náměty, či chcete okomentovat uveřejněné články, napište nám prosím do návštěvní knihy. Tyto stránky se budou postupně rozšiřovat, tak aby uspokojily každého badatele našeho regionu…clipboard0111

Veškeré materiály na těchto webových stránkách podléhají autorskému právu autorů článků. Je zakázáno jakoukoli část jakkoli reprodukovat kromě kopií pro vlastní potřebu a kopií pro třetí stranu s uvedením zdroje (nikoli ale pro komerční využití).

Vyzýváme zájemce o historii, historiky a amatérské badatele z regionu severního Českobudějovicka, kteří by byli ochotni podílet se na tvorbě těchto stránek, nechť se laskavě ozvou na tento e-mail: severniceskobudejovicko@seznam.cz

Nabízíme v rámci sledovaného mikroregionu spolupráci s obecními úřady, občanskými sdruženími a dalšími subjekty ohledně výměny webových odkazů, pomoci s tvorbou historických článků na obecní webové stránky, do zpravodajů a vlastivědných publikací, dále pomoc s návrhy naučných stezek, vlastivědnými přednáškami a podobně. image002

Stránky byly založeny 28.8.2010.

Přehled připravovaných článků: kronikáři a archeologie, Osud kolaborantů v severním Českobudějovicku, Vzpomínky na rok 1968, očima dětí, architektonické památky a jejich historie:kovárny, mlýny, staré hostince, řemesla našich předků.

Připravujeme sérii článků o akci Kulak a vzniku JZD, proto hledáme pamětníky, znáte-li někoho kdo by se s námi podělil o svůj příběh, fotografie či dokumenty neváhejte nás kontaktovat na mailové adrese: hieke.katka@seznam.cz.

Výzva: Obracíme se na naše čtenáře s prosbou, v poslední době se zaměřujeme na opravy stávajících a obnovu zaniklých křížů.Máte – li nějaký vyřazený kříž doma, můžete nám jej věnovat. Poslouží dobré věci a naše krajina bude mít ráz takový jako před 50. lety.

Nejnovější příspěvky

Svatý Štěpán na kostele v Horním Bukovsku

Před mnoha lety byla na věži kostela v Horním Bukovsku plechová podoba sv. Štěpána. Když kostel začal pomalu chátrat byla nutná rekonstrukce. Při opravách zedníci sundali i sv. Štěpána, ale poněvadž se jim po dokončení přestavby na věž nehodil, odnesl si ho domů zedník Tesárek z Mažic. Doma ho položil za kolnu v domnění, že je to kus nepotřebného plechu.
Bylo by se i na sv. Štěpána zapomnělo, kdyby se nedostavily následky. V létě se od západu přihnala tak silná bouře, že deště trvaly několik dní. Liják zničil všechnu úrodu na polích, takže nesklidili ani pouhou slámu. Byla z toho bída a hlad. To se opakovalo každý rok, až přišel do vsi neznámí poutník, který když slyšel o neštěstí v této krajině, poradil jim, že nebude lépe, pokud na věž nevrátí plechovou podobu sv. Štěpána. Nakonec sv. Štěpána nedali na věž, ale na štít… Zobrazit více

Kříž v Holubčí

Kříž postavený nákladem Václava a Tekly Vebrových z č.p. 17. Původně byl železný a stál na kameni, ale v roce 1964 byl stržen neznámým pachatelem. O vzniku původního kříže si můžete přečíst tuto pověst, která byla původně zaznamenána V. Fučíkem a upravena autorkou.

Dva mladí lidé šli po nedávno zbudované prašné silnici okolo Žalosti a z povzdálí je sledovalo hejno černých vran, které se znenadání vzneslo a kroužilo po okolí. Mladí lidé si jich nevšímali a postupně vyšli na kopec. Kde Tekla chtěla ukázat svému muži místo, na kterém náhle zemřel její otec Jakub.

Tenkrát, když ho zde našla, mu vyčetla z mrtvých očí, že si přeje, aby na tomto místě byl postaven kříž na jeho památku.

,,Než jsem tě poznala,“ povídá Tekla svému muži ,,chodívala jsem tady kolem tohoto místa vždy ve zbožné úctě a s myšlenkou, že sem jednou, až budu moct, ten kříž dám postavit. Pokaždé, když… Zobrazit více

Kříž Bezpalců u Chotýčan

Rodina Bezpalců žila od nepaměti na samotě u lesa, který se podle ní i pojmenoval. Dříve zde bývala velká hájovna, ale do dnešních dnů se nezachovala. Místo ní tu stojí chata a na rozcestí kříž, o jehož původu bude tato pověst.
Na tomto místě stávala dřevěná chaloupka obklopená lesy a loukami, které k ní patřily. Střechu pokrývaly jen došky nebo šindele a světlo dovnitř proudilo jen malými okénky se čtyřmi tabulkami skla.

Okolní jedlové lesy bývaly rozsáhlejší a v okolí se nacházely pastviny k pohledání. Zdejší vlhko nebránilo ani tomu, aby se zde pálily milíře.

V okolí stály další dvě samoty. Jedna u Kolného, která patřila Hvízdalovi a stojí dodnes. Druhá, Měšťanova, která byla spíše tvrzí, se bohužel nezachovala. Místo ní se rozkládá obec Lhotice.

Pro majitele těchto samot bylo typické nosit patriarchální plnovous, na jehož velikosti nezáleželo. Důležité bylo, že postava s plnovousem vypadala vždy tajemněji a hrozivěji.… Zobrazit více

Šibeniční vrch v Dolním Bukovsku

Tak asi jako v každém větším městečku, bylo i v Bukovsku popraviště. První zmínka o „šibeničáku“ pochází z druhé pol. 16. století. Jen za prvních 20 let své ne moc proslulé existence zde bylo popraveno na čtyřicet lidí. Dokonce je zmínka o tom, že od Sedlíkovic Popovic a z Horního Bukovska byly vidět 3 šibenice, které se tyčily do výše pěti metrů.

Byly zde popravovány nejrůznější typy zločinců. Nejvíce samozřejmě vrahové. Objevil se však případ, kdy jeden z lapků okradl projíždějícího rožmberského výběrčího daní a dostal provaz. To, že tehdejší justice byla opravdu nevyzpytatelná, dosvědčuje svědectví mnoha lidí. Došlo zde totiž k mnoha popravám, kdy popravený byl nevinný. Tyto chyby tehdejšího právního systému měly za následek tajuplné věci, které se odehrávaly a odehrávají na místě někdejšího popraviště.

To stálo na místě, kde dnes stojí dům „u Bromů“. Podle očitých svědectví, se zde dějí nevysvětlitelné… Zobrazit více

Kříž pytláků

Chýňavský vršek býval kdysi mnohem příkřejší a povozníky obávaný zvláště v zimní době, kdy bylo mnoho náledí.

Pravda, pak se jezdívalo do města jen se saněmi a při nákladu se brzdilo řetězem ovinutým kolem sanice. Saně ještě mívali vlastní brzdu na páku s ozubeným zapínáním a drápy upevněné k sanici ve sněhu a na ledě rýsovaly, čímž se jízda pomalila.

Asi uprostřed tohoto příkrého vrchu se odehrála téměř před sto lety pytlácká tragedie, která skončila smrtí jednoho z nich.

 

Stařeček to vyprávěl před mnoha léty asi takto:

Zde v okolních lesích, které byly převážně složené z mladého nízkého smrkového porostu, se zdržovalo hojně srnčí zvěře. Také se tu občas mezi srnčím objevil i jelen uprchlý z nedaleké obory, jíž říkali Nová, když jí za vichřice místy padl plot.

Jelen pak prchal lesem před padajícími větvemi, stromy a vida otevřenou cestu před sebou přeskočil povalený plot a z obory utekl.… Zobrazit více

Silvestr na Palackého náměstí

 Je to již několik desítek let, co se udál tento příběh. Na jeho počátku je několik mladých dívek, které pracovaly v jedné českobudějovické továrně. Tyto dívky pocházely z blíkých vesnic a nebo budějovických početých rodin. Jakýkoliv volný čas věnovaly cestě do zaměstnání či hlídání mladších sourozenců. Šancí na zábavu nebylo příliš mnoho. Tento rok se však mělo něco změnit. První na ten nápad přišla světlovlasá dívka, říkejme ji Magda, která stejně starým kolegyním navrhla, že by mohly uspořádat společný Silvestr. Všechny přítomné dámy, jakmile se dozvěděly o oslavě radostně zavýskly a měly radost. Ihned se daly do rozdělování úkolů, co která připraví, co která přinese k všeobecné pohodě ostatních. Na tomto místě bychom měly představit i další dívky, budeme jim říkat Lucie, Kamila a Jitka.Když byl naplánován i poslední deail, a to volba hudby na večer, přišlo na slovo, uvažování, kde se „potlach“uskuteční.Jak již bylo napsáno, v žádném bydlišti… Zobrazit více

Když se jezdilo do Kotejcan pro hrách

Jan Chmelík, 1. července 1994 v deníku ČESKOBUDĚJOVICKO

Málokterá obec vystřídala tolik jmen, než se ustálilo poslední: Chotýčany. Kotycany, Kotejcany, Kotcany, Kotrcany či německé Schmiedgraben (řekněme- Kovářská strouha). Zvláštní však je to, že všechny starší názvy mají společná tři první písmena. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1378.

Než se Chotýčanům vyhnula mezinárodní silnice, pro četné zákruty se jí přezdívalo i „sedmizátočinová“. Obec má kolem 200 obyvatel a tvoří ji dvě části. Historická, v níž se dochovala usedlost se zájezdním hostincem z XVIII. století, a nová, která vznikla pod železniční tratí.

Stopařka

Měsíc svítil jako rybí oko a kobylky si vykračovaly jako by vezly nevěstu k oddavkám, ačkoliv táhly obyčejný vůz s nákladem. Povozník Jakub sice nějaké štýrské kosy a srpy a pár beček soli, které mu přihodili v Solnohradsku, vyložil v Krumlově, ale i tak měl pod plachtou plno zboží. Krumlovský krčmář, u něhož se stavěl před… Zobrazit více

Noc na Chýňavě

Není tomu dávno, kdy dva kolegové byli vysláni na Moravu. Zde během dne plnili zodpovědně svěřené úkoly, ale jakmile skončila jejich pracovní doba, měli volno. Jenže co dělat v cizím městě, tak daleko od domova? Nebudeme si nic nalhávat, ale muži, jakmile se ztratí z dohledu svých drahých poloviček zřídka kdy zavítají do muzea, sotva tak do divadla. Zkrátka a dobře, jistě tušíte kam směřovali jejich kroky…Ačkoliv byli na Moravě, jako rodilí jihočeši nezavítali do sklípku, ale do hospody. Po prvním pivu na žízeň přišlo druhé. Po několikátém pivu se k dvojici připojila dvě usměvavá děvčata, která prahnula po rozmluvě s mladíky. Po seznámení přišla řeč na zájmy, koníčky a nakonec třeba i na strašidla. Zábava vesele plynula, příběhy s duchařskou tématikou stíhali jeden druhý. Po každém příběhu se jeden z mladíků tvářil čím dál více znuděně. Neustále opakoval, že se nic… Zobrazit více

Pověst o Hosínu

Pamětní kniha farnosti hosínské -pověst o Hosínu.

Tato pověst je zaznamenaná v hosínské farní kronice, kdy na zdejší faře byl farářem

Ferdinand Ritter. Opsáno bez gramatických úprav.

Dříve nežli přikročím k dalšímu líčení osudů

kostela a fary Hosínské, mám za přiměřené

uvést veškeré známosti o kostele a faře, jak je podává starobylá tradice.

Původní kostel byl románská kaple, vystavená od tehdejšího neznámého zemana zdejšího pro domácí lid, osada však ještě nebyla : byly to počátky osazení a pomalé po křestanění řídkého zdejšího obyvatelstva : krajina čili rovina kolem nynějších Budějovic byla ještě rozsáhlý močál, pokrytý lesem a plný dravé zvěře. Proto lidé utíkali se na blízký kopec, když od dříve usedlých pohostinné přijat i byli (útočiště vůkolního obyvatelstva nazývalo se tedy Hostýn) a dřevené hradby proti útokům dravé zvěře si pořídili (odtud farské pole nazvané nyní „Na hrobcích“.)

Obyvatelstvo se zde množilo, vůkolní obce se hlásily, kaple nedostačovala, (byla mezi… Zobrazit více

Brána zlivského hřbitova

Na začátku našeho příběhu je skupina kamarádů, kteří každý pátek navštěvují zlivskou hospodu. Po úmorném pracovním týdnu, plném vysokého nasazení si zajdou na pár piv a proberou, co se událo. Jejich posezení povětšinou končí již po půlnoci a někdy se malá oslava zvhrne až hluboko za tuto hodinu. Jednoho takového večera, když již značně podnapilí přátelé vyrazili na cestu k domovu, udál se následující příběh. Nikdo již neví, koho napadlo zkrátit si obvyklou cestu domů přes hřbitov, ale všichni se nechali strhnout jeho příkladem. Jak si usmyslil, tak učinili. Zlivský hřbitov je obehnaný vysokým plotem a proto cesta místo přes něj, vedla klasicky branou. Tato brána v době, kdy se příběh udál, byla již notně zarezlá, že nešla zavřít a proto se nachávala otevřená dokořán. Naše skupina prošla branou a následně se jí otevřel pohled na řady křížů a stél. Jelikož cesta přes rovy byla příliš náročná, prošli po hlavní… Zobrazit více

Menu

Nejnovější komentáře

    Statistika návštěvnosti

    TOPlist

    coffee canister